Donedávna byli Kudrnovi rodina jako každá jiná. Žili ve městě, maminka optička, tatínek počítačový programátor, děti typické „oběti konzumní společnosti“. Jediným disharmonickým bodem jejich životů bylo soužití se sarkastickou babičkou, upoutanou na kolečkové křeslo a nešetřící jízlivými poznámkami. Pak se to ale stalo – jistý notář jim telefonicky oznámil, že Kudrnův strýc Hubert (o kterém slyšeli poprvé) zemřel a odkázal jim statek.